fbpx

Milena ZACHOVÁ (nar. 1931)

Milena ZACHOVÁ (nar. 1931)

Když v koncem šedesátých let nastoupila do funkce šéftrenérky pražské Rudé hvězdy neznámá “žena od plotny”, málokdo z trenérských kolegů tehdejší generace tušil jaká konkurence začíná v stařičké pětadvacítce hotelu AXA vyrůstat. Ambiciózní a kompro-misům nepřístupná „železná Milena“ navázala na filosofii svého předchůdce Pepy Plicky – „Co tě nezabije to tě posílí!“, obklopila se dělnou partou mladých trenérských elévů (Eff-mert, Špitálník, Motyčka, Kubík) a nastolením praxe profesionálního přístupu, uplatňováním a bezvýhradným vyžadováním tvrdé tréninkové morálky vytáhla do boje nejprve v československých vodách. Bez jakýchkoliv vlastních závodnických zkušeností, což možná bylo výhodou, se učila za pochodu, nestyděla se opisovat a nebála ordinovat tréninkové programy universitních týmů Spojených států, úspěšných trenérských osobností Austrálie i plavecké sborné SSSR. Sehraný realizační tým se pravda principem přiměřenosti (tréninko-vého zatížení a výběrem prostředků podle věku resp. délky sportovní přípravy) příliš nezdr-žoval, rozhodující však byly výsledky a ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Jména jako Štefková, Borovková, Machková, Motyčková, Kohoutová, Lampírová, bratranci Machkové, sourozenci Kostlánovi, Holý, Faktů, Žemberová aj. začala plnit výsledkové listiny stále vý-znamnějších domácích soutěží a na těch nejprestižnějších pořadích, překonané čs. rekordy nesly v rostoucím počtu oddílovou příslušnost RH Praha. Netrvalo dlouho a došlo i na úspě-chy na mezinárodním poli – motýlkářky Věra Faitlová (bronz na MEJ 1972) a Marcela Rajdová (zlato na MEJ 1980), polohovkář Jožka Hladký (bronzový na ME 1981, 1983, 1985, stříbro na ME 1985) a vynikající vytrvalec Daniel Machek (6. na MS 1978 časem, který držel rekordní punc čtyřiatřicet let!) byli ti nejlepší co psali historii nejen mateřského klubu, ale

celého (tehdy) československého plavání. Nesmazatelný díl má na svědomí právě Milena Zachová, od roku 2009 ozdoba naší Síně slávy.

Ladislav CHAJDA (nar.1930)

Ladislav CHAJDA (nar.1930)

Přerovský patriot zasvětil vedle občasných sezónních prací na svých bochořských lati-fundiích skoro celý život plavání, v padesátých letech minulého století hlavně na úseku or-ganizace a výuky základního plavání, později zejména jako nepřehlédnutelná postava mezi rozhodčími a pracovníky sportovně technických komisí všech typů a úrovní. Marně hrabat špendlíčkem v historii někoho jiného komu by líp pasoval titul “Praotec československých a (potažmo) českých plaveckých statistiků”!

V současné computerové době s výběrem editorů, které automaticky zpracovávají záplavu výsledků je už těžko si představit Laďovu mravenčí práci v dřevních letech poloviny minulého století, kdy “hand made” zpracovával tabulky padesáti výkonů šestatřiceti disciplin v pěti žákovských, dvou dorosteneckých a dospělé kategorii krát na 25metrových a 50metrových bazénech. A to zvlášť v jednotlivých letech i historických přehledech, k tomu v stejném počtu položek vedl české a československé rekordy. Jeho preciznost byla provoku-jící, “na hruškách” se nechal nachytat minimálně, chyby téměř nedělal. Když někoho zají-maly podrobnosti rekordního výkonu tak okamžitě vytasil mezičasy s číslem rozplavby a dráhy, cifršpión XXL. Veřejně i skrytě je mu za dostatek historických podkladů vděčná dlou-há řada diplomantů pražské FTVS i regionálních pajdáků.

Dodnes si nedá pokoj, jeho hrátky se statistikou dlouhého bazénu ve světových a ev-ropských tabulkách roku 2012 spolu s umístěním českých plavců a plavkyň publikoval pla-veckyblog.cz koncem ledna 2013.

Karel Rektořík

Karel REKTOŘÍK (nar. 1921)

V mládí aktivní boxer (!!) a v současném Česku bezesporu nejstarší žijící plavecký trenér začínal svoji trenérskou dráhu počátkem padesátých let minulého století v olomouc-kém Sokole při Palackého universitě. Opakované úspěchy olomouckých plavců na celore-publikových kláních oddílů bez zimních lázní, která se odehrávala každoročně v padesátce sokolského koupaliště, ho jednak uspokojovaly ale zároveň inspirovaly v hledání dalších cest jak olomoucké plavání dostat výš, na úroveň Prahy, Brna, Bratislavy, Piešťan. Vedle vlastní úspěšné práce u bazénu, kde mezi jeho tehdejší radosti patřili Jitka Knésková, Da-niela Suchá, Radka Běhalová, Laďa Bank, Ludva Kašpar, Pavel Suchánek, začal poňoukat místní zodpovědné bafuňáře k aktivitě v centrálních tělovýchovných a plaveckých orgánech a jeho neúnavná iniciativa nesla ovoce – na Hané vznikla jako jedna z prvních plavecká zá-kladna s profesionálním vedením, v roce 1965 byl otevřen krytý padesátimetrový bazén, po pražském Podolí druhý v českých zemích, plavecký svaz ustavil v Olomouci Tréninkové středisko mládeže, ministerstvo školství odnož vysokoškolského Střediska vrcholového spor-tu. Podmínky a pyramida jaksepatří.

Díky svým přátelům v zahraničí k nám začal pašovat metodické a trenérské materiály zejména z Austrálie a jejich velice zdařilé překlady (velký dík a čest dr.Bartůškové) samizda-tově rozšiřoval. Sám samozřejmě čerpal novátorské metody nejdřív a nejpilněji, znakařka Marta Juránková a vytrvalci Petr Bazger a Hanka Andreášová byly první reprezentační a re-kordmanské vlaštovky z jeho stáje. Víc jak deset let byl členem realizačního týmu reprezen-tace ČSSR ve funkci asistenta mužů, jeho spolehlivost byla pověstná.

Karlův průkopnický přístup byl nakažlivý i mezi dalšími olomouckými trenéry a jejich svěřenci se začali prosazovat zpočátku v juniorské kategorii – prsařka Pepy Zavadila Lenka Krbečková vybojovala zlato a bronz na DRUŽBĚ 1985, posléze i mezi dospělými – Bazgerův odchovanec sprinter Petr Kladiva reprezentoval ČR na olympiádě v Soulu 1988, motýlkářka

Marcela Kubalčíková v době studia na Palackého universitě startovala na několika ME a Svě-tových universiádách, dodnes (2013) drží rekord ČR na 200motýlek.

Bernard KOČAŘ (nar. 1937 zemř. 2011)

Bernard KOČAŘ (nar. 1937 zemř. 2011)

Je neodmyslitelně spjat s Velkou cena Brna jako houževnatý organizátor a neúnavný brněnský patriot, v posledních nejméně dvaceti ročnících jako její faktický ředitel, i když formálně uváděn až v posledních letech.

Absolvent brněnské konzervatoře přes nelibost rodičů (otec vyhlášený učitel zpěvu, matka divadelní garderobiérka) pověsil lesní roh na hřebík a počátkem šedesátých let minu-lého století se přidal k trenérské ekipě (Hübel, Kristen, Řebíčková-Helešicová, Kocourek, Vaněk, Klímová, Šanda), která pod vedením prof. Oty Záboje psala pěknou řádku roků his-torii brněnského plavání. Získával první trenérské zkušenosti a díky poctivému přístupu a pracovitosti – nejednou přecházející v až cholerický zápal – i zasloužené úspěchy. Význam-nou měrou se zasloužil o vznik střediska vrcholového sportu MV v Brně, šéftrenérem jeho plaveckého oddílu byl téměř tři desítky let, u kormidla československé mužské plavecké re-prezentace stál víc jak tři olympijské cykly.

Jeho rukama prošlo několik generací brněnských plavců i základní vojenskou službu sloužících přespolních borců, československých rekordmanů a reprezentantů. Namátkou li-bereckým Řezníčkem, šternberským Vyjídákem a košickým Andrejem Fabišíkem počínaje, přes domácí odchovance a odchovankyně Tomáše Srkalu, Luboše Chalupu, Libora Jašku, Hanku Raclovou, Renatu Smejkalovou a Lenku Markovou až nejlepšími a nejúspěšnějšími – Lubošem Špišákem, Vildou Jirůškem, Jarmilem Proňkem, Petrem Kladivou, Liborem Pohun-kem a Milošem Lukáškem – konče.

Za přínos brněnskému sportovnímu hnutí přijal z rukou primátora v roce 2007 cenu “Fair Play”.

Jiří VOGNÁREK (nar. 1923 zemř. 2012)

Jiří VOGNÁREK (nar. 1923 zemř. 2012)

Druhým novicem roku 2011 naší virtuální síně slávy Velké ceny Brna je Jirka Vognárek, který bohužel ze zdravotních důvodů má svoji první absenci. Před několika dny sfoukl osmaosmdesátou svíčku na narozeninovém dortu, ale funkcionářskou legendou se stal už dávno.

Civilním povoláním laborant ve zdravotnických službách věnoval celý život veškerý svůj volný čas plavání, ať už jako statistik, funkcionář kraje, města, oddílu, ale zejména jako rozhodčí. Bafuňář srdcem a duší! Asi těžko by někdo dokázal vyšťourat plavecké zá-vody v jihomoravském regionu v posledních padesáti letech na kterých by Vognárkovo příjmení mezi rozhodcovským sborem chybělo. Jeho smysl pro povinnost, puntičkářská důslednost a estékářská preciznost byly příkladné.

Pověstné bylo jeho neúnavné opravování przněné češtiny, nejproslulejším výrokem se stalo jeho úpěnlivé “Pátým pádem voláme!” Tedy ne pane Verner, ale pane Vernere!, né pane Gott, ale pane Gotte!

Že jeho jméno k historii Velké ceny neodmyslitelně patří a k historii plavání vůbec svědčí právě jeho zařazení k těm, na které budeme rádi a s úctou vzpomínat.

Pavel HÜBEL (nar. 1931)

Pavel HÜBEL (nar. 1931)

Letošní svěží osmdesátník začal svoji trenérskou kariéru v čtyřiapadesátém roce minulého století v tehdejším železničářském sportovním klubu, největších úspěchů se svými svěřenci dosáhl v šedesátých a sedmdesátých letech a jména jako Božka Olšerová, bratři Oplatkové, Jura Nejezchleb, Nora Zaorálková, Eva Schmidtová, Standa Pešl a další zdobila v těch letech československé rekordní listiny zejména na prsařských tratích.

„Onkl“ jak se mu tenkrát přezdívalo, byl pověstný mimořádným důrazem na pla-veckou techniku, bez jakýchkoliv technických vymožeností spoléhal jen na svoje oči a od-had citu pro vodu a jeho svěřenci se výrazně stylově odlišovali od ostatních soupeřů. Řa-du let byli prsařští reprezentanti Československa právě z jeho líhně, na plaveckých sou-středěních prošla jeho vedením většina československých prsařů a prsařek, do Brna posí-lali svoje závodníky “na učenou” trenéři z celé republiky, .

Ale prvotřídním zbožím nebyli jen prsaři, v kraulových disciplínách byl pojmem re-kordman a reprezentant Roman Mikula původem z Ostravy, ve výraznou osobnost polo-hovkářských tratí vyrostl pod vedením Pavla Hübla strakonický Petr Kollros.

Po odchodu do důchodu pomáhal ještě řadu let na sportovní škole na Botanické, jeho zkušeností využívali i ostatní plavečtí trenéři a vynachválit si ho jako precizního a spolehlivého kolegu nemohl zejména vedoucí plavců Pepa Nalezený.