Milena ZACHOVÁ (nar. 1931)

Když v koncem šedesátých let nastoupila do funkce šéftrenérky pražské Rudé hvězdy neznámá “žena od plotny”, málokdo z trenérských kolegů tehdejší generace tušil jaká konkurence začíná v stařičké pětadvacítce hotelu AXA vyrůstat. Ambiciózní a kompro-misům nepřístupná „železná Milena“ navázala na filosofii svého předchůdce Pepy Plicky – „Co tě nezabije to tě posílí!“, obklopila se dělnou partou mladých trenérských elévů (Eff-mert, Špitálník, Motyčka, Kubík) a nastolením praxe profesionálního přístupu, uplatňováním a bezvýhradným vyžadováním tvrdé tréninkové morálky vytáhla do boje nejprve v československých vodách. Bez jakýchkoliv vlastních závodnických zkušeností, což možná bylo výhodou, se učila za pochodu, nestyděla se opisovat a nebála ordinovat tréninkové programy universitních týmů Spojených států, úspěšných trenérských osobností Austrálie i plavecké sborné SSSR. Sehraný realizační tým se pravda principem přiměřenosti (tréninko-vého zatížení a výběrem prostředků podle věku resp. délky sportovní přípravy) příliš nezdr-žoval, rozhodující však byly výsledky a ty na sebe nenechaly dlouho čekat. Jména jako Štefková, Borovková, Machková, Motyčková, Kohoutová, Lampírová, bratranci Machkové, sourozenci Kostlánovi, Holý, Faktů, Žemberová aj. začala plnit výsledkové listiny stále vý-znamnějších domácích soutěží a na těch nejprestižnějších pořadích, překonané čs. rekordy nesly v rostoucím počtu oddílovou příslušnost RH Praha. Netrvalo dlouho a došlo i na úspě-chy na mezinárodním poli – motýlkářky Věra Faitlová (bronz na MEJ 1972) a Marcela Rajdová (zlato na MEJ 1980), polohovkář Jožka Hladký (bronzový na ME 1981, 1983, 1985, stříbro na ME 1985) a vynikající vytrvalec Daniel Machek (6. na MS 1978 časem, který držel rekordní punc čtyřiatřicet let!) byli ti nejlepší co psali historii nejen mateřského klubu, ale

celého (tehdy) československého plavání. Nesmazatelný díl má na svědomí právě Milena Zachová, od roku 2009 ozdoba naší Síně slávy.

Ladislav CHAJDA (nar.1930)

Přerovský patriot zasvětil vedle občasných sezónních prací na svých bochořských lati-fundiích skoro celý život plavání, v padesátých letech minulého století hlavně na úseku or-ganizace a výuky základního plavání, později zejména jako nepřehlédnutelná postava mezi rozhodčími a pracovníky sportovně technických komisí všech typů a úrovní. Marně hrabat špendlíčkem v historii někoho jiného komu by líp pasoval titul “Praotec československých a (potažmo) českých plaveckých statistiků”!

V současné computerové době s výběrem editorů, které automaticky zpracovávají záplavu výsledků je už těžko si představit Laďovu mravenčí práci v dřevních letech poloviny minulého století, kdy “hand made” zpracovával tabulky padesáti výkonů šestatřiceti disciplin v pěti žákovských, dvou dorosteneckých a dospělé kategorii krát na 25metrových a 50metrových bazénech. A to zvlášť v jednotlivých letech i historických přehledech, k tomu v stejném počtu položek vedl české a československé rekordy. Jeho preciznost byla provoku-jící, “na hruškách” se nechal nachytat minimálně, chyby téměř nedělal. Když někoho zají-maly podrobnosti rekordního výkonu tak okamžitě vytasil mezičasy s číslem rozplavby a dráhy, cifršpión XXL. Veřejně i skrytě je mu za dostatek historických podkladů vděčná dlou-há řada diplomantů pražské FTVS i regionálních pajdáků.

Dodnes si nedá pokoj, jeho hrátky se statistikou dlouhého bazénu ve světových a ev-ropských tabulkách roku 2012 spolu s umístěním českých plavců a plavkyň publikoval pla-veckyblog.cz koncem ledna 2013.